Právo a sebeobrana
Nutná obrana je dnes velmi diskutovaným tématem, zabývá se jí §29 trestního zákoníku, kde říká: "Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku."
Patří mezi ně tzv. okolnosti vylučující protiprávnost, tzn. skutek, který by byl za normálních okolností posuzován jako tresný čin a ten, kdo by takový skutek spáchal, by byl potrestán, je za splnění určitých podmínek beztrestný.
Podmínky nutné obrany dle §29 tr. zákoníku:
1. útok ohrožuje společenské vztahy a zájmy chráněné tr. zákonem - život, zdraví, majetek
- obránce může chránit své zájmy, ale i zájmy někoho jiného
- zpravidla se jedná o útok člověka, vyloučen však není útok poštvaného zvířete
- obrana vždy směřuje proti útočníkovi, je-li jich více, proti kterémukoli z nich
- nejde o nutnou obranu, napadají-li se osoby vzájemně
- nutná obrana není přípustná proti záměrně vyprovokovanému útoku
- musí se jednat o útok skutečný (reálný) nikoli domnělý, nesmí jít o žert, hru
2. útok přímo hrozí nebo trvá
- "přímo hrozící" - který má bezprostředně nastat, není třeba, aby už nastal, není třeba čekat
- "trvající" - útok již uskutečňovaný, ale ještě neukončený - např. útočník se zmocnil násilím věci a s kořistí odchází - odnášení kořisti je ještě útokem. Proti ukončenému útoku není nutná obrana přípustná
3. přiměřenost obrany
- "zjevně" - očividně hrubý nepoměř ke způsobu útoku - na první pohled je jasné, že obrana k odvrácení útoku nebyla potřebná v takové intenzitě
- obrana musí být silnější než útok, lze způsobit útočníkovi i větší škodu, než hrozila z jeho útoku, ale nesmí být mezi nimi hrubý nepoměr
- srovnání použitých prostředků utočníka a obránce, způsob jejich užití a výsledek
- není nutno omezit se na pasivní odrážení útoků a ustupování - lze i aktivní obrana, ale nestává se tím z obránce útočník
Nutná obrana je právem - není povinností - obránce nemusí využít nutné obrany.
Více zde